Jak vnímám kauzu "DSŘ" a co si z ní odnést pro výchovu našich dětí
Proběhla kauza DSŘ. Vzbudila mnoho bouřlivých diskuzí i akcí. Jak jí co nejvíce využít pro budoucnost?
Jak jde vnímat kauza DSŘ
Byla to obrovská šance začít dělat IT veřejné správy způsobem odpovídajícím 21. století. To jest:
Stát jako silný, kvalifikovaný zadavatel, ne zcela v područí IT firem. Zástupci státu říkají, co se má dodat, IT dodavatel dodává lidi s potřebnými kompetencemi. Pokud nevyhovují, seženou se lidé s potřebným profilem od jiného dodavatele. Vše vytvořené je státu, ne někoho jiného.
Nedělám striktní vodopád což, přeloženo pro normálního člověka znamená: “Dlouho dělám pečlivou analýzu. Pak dlouho vyvíjím. A pak dodám něco, co se vlastě úplně nechtělo.” Protože zadavatelé si při zadání nedovedli představit, co přesně dostanou. Protože to neodpovídá aktuálním podmínkám, které se za tu dobu změnily. Protože v komplexních systémech domyslet všechny souvislosti je extrémně náročné a nesmysly vyplynou, až se vše zrealizuje.”
Místo toho dodávám agilně tj. dodávám řešení po částech. Mám tak šanci odchytit zavčas mnoho nesmyslů, protože dostanu zpětnou vazbu od uživatelů, kteří si dodaný sw mohli osahat použitím v praxi, “tudy ne a tudy ano”. Stejně tak se snáze přizpůsobuji změněným podmínkám. A komplexní systémy se mi řeší snáze, protože “kouskuji slona na stravitelná sousta” a nesnažím se řešit vše najednou.
Může se přitom něco rozbít? No může. Ale pořád v důsledku dodám větší hodnotu za méně peněz a času.
Není to žádná partyzánština, dělají to tak i velké korporace včetně bank. Jasně není to dobrý přístup pro dodávku jaderné elektrárny. Ale ta také stojí hříšné peníze a dodávka trvá řádně času.
Udělalo se při dodávce spoustu chyb? No sakra. Při tomhle přístupu si například z uživatelů děláte do velké míry testery. Bylo tedy na místě jim říct: “Hele, slibuji vám slzy a krev. Budete dělat práci a navíc testovat, ale já mám na vás v budgetu X Kč a zaplatím vám to.”
Okno příležitosti
V duchu hesla po bitvě je každý generál, objevilo se na netu mnoho doporučení typu “Měl si Bartoš zajistit tohle a měl si zajistit tamto.”
No, věděl zkrátka, že teď má unikátní okno příležitosti přetvořit významně IT veřejné správy v Česku pro 21. století. Tak do toho šel.
Stejně, jako ten nešťastník v CERMATu, kterého prostě štvalo, že děti úplně zbytečně trpí při přijímačkách na střední školu. Tak do toho šel a se stejným přístupem jako výše zkrátka dodal systém pro zrychlení a ztransparentnění toho procesu.
S rizikem, že když to pokazí, tak ho všichni ukřižují, vyválí v exkrementech a nakonec rozsekají do salámu pro Kostelecké uzeniny. Protože mu šlo o ty děti.
Takovým lidem bychom měli líbat nohy IMHO. Protože jsou vzorem lídrů s koulema, které tak úporně hledáme.
Co jsme mohli udělat a co jsme udělali
Mohli jsme DSŘ podržet. Mohli jsme aspoň poděkovat. Mohli jsme udělat opravdu poctivou “Root Cause Analysis” jako byla třeba při havárii Challangeru. Lidsky asi chápu proč to Bartoš neudělal, že toho měl plný zuby a vlastně ani nemohl, když už byl z vlády. Ale je to velká škoda. Teď už je tým rozprchnutý a nikdo to nezrekonstruuje.
Přitom ten seznam chyb a poučení z nich by mohl být extrémně šťavnatý a užitečný pro plánování a realizaci dalších obdobných eskapád. Věřím, že by se z něj, byl-li by poctivě napsán, učilo nejen na ČVUT/VUT, ale i různě po světě.
My jsme se ale rozhodli vrátit do 20. století. 100% závislost státu na IT dodavatelích. Minimální vliv na jejich marže. Pomalý postup ve všem. No nevadí, ještě je v 21. století čas na poučení se a změnu přístupu. ;-)
https://x.com/romanripa/status/1846647962904285503
Co si z toho odnést… i pro výchovu našich dětí
Long story short.
Když se všichni k inovacím budeme stavět prdelí, tak v ní taky skončíme.
Neoddělitelnou součástí inovací jsou chyby.
Za chyby buď můžeme trestat nebo je vítat a poučovat se z nich.
Jak to souvisí s výchovou našich dětí?
Jak zajistit, aby se naše děti nebály dělat chyby, což, věřím, bude v rychle se měnícím světě 21. století nutnost a podmínka přežití?
Jednak je třeba změnit přístup k chybám ve vzdělávacím procesu. Whatever it means. Formativní hodnocení místo známek. A milión dalších věcí.
A druhak, když někdo nějakou chybu udělá, neděláme z něho úplného kreténa. Buďme si jisti, že nás naše děti poslouchají. Vyzkoušeno za vás. ;-)
Možné další kroky
Zaujalo Vás toto téma? Chcete ho nějak rozvinout dále dále?